Drahé kameny

Broušení drahých kamenů patří k tradičním řemeslům kraje pod Kozákovem. V našem městě se práci s drahými kameny věnovala například rodina Šimůnkova, která vlastnila zlatnictví na Husově náměstí. Broušení drahých kamenů prováděli výhradně domácí brusiči, kteří je poté prodávali zlatníku Františku Šimůnkovi. Ten z nich zhotovoval úžasné šperky, jež se vyvážely do Skandinávie, anglosaských zemí a Severní Ameriky.

Keramika

Výroba keramiky patří k nejstarším řemeslným dovednostem člověka. Výrobu keramiky urychlil vynález hrnčířského kruhu, který u nás rozšířili Keltové. Ve středovku se hrnčířství provozovalo jak ve městě, tak i na vesnici. Avšak toto řemeslo v polovině 19. století zaniká v důsledku nástupu tovární výroby. Dnes se keramika vyrábí hlavně pro dekorativní účely.

Bylinkářství

Bylinkářství je činnost, při které jsou k léčbě člověka využívány léčivé rostliny, především byliny, polokeře, keře, stromy, ale i některé houby a řasy. Byliny se suší na suchých a prosvětlených místech rozprostřené na plachtě. Suší se tak dlouho, až se lehce lámou. První doložená zmínka o využívání léčivých rostlin je z období 3000 let př. n. l. ze sumerských hliněných tabulek, bylinkářství je doloženo již ve starověkém Egyptě. Dnes se tomuto oboru říká fytoterapie a jeho obliba vzrůstá.

Lomnické suchary

Cech výrobců sladkého zboží existoval v Lomnici n. P. již od roku 1580. V 19. století se začaly v několika místních rodinách péct Lomnické suchary. Ty se velmi rychle staly oblíbenou pochoutkou. Svou proslulost Lomnické suchary získaly také díky tovární výrobě firem Josef Jína a Antonín Jína, které je vyvážely do celého světa. I dnes se Lomnické suchary pečou v několika místních provozovnách.

Zvonařství

Po ukončení 1. světové války byla velká poptávka po zvonech, protože část zvonů byla rekvírována (=zabavena) pro válečné účely. A tak i v našem městě působili na počátku 20. let 20. století tři zvonaři, a to Josef Císař, Antonín Zajíc a Josef Šidlikovský. První dva zvonaři však kovolitecké řemeslo provozovali pouze krátce, neboť nedokázali konkurovat firmě Josefa Šidlikovského. Jeho firma působila ve Staré Lomnici až do roku 1948. Bohužel většina zvonů vyrobených lomnickými zvonaři byla zničena při rekvírování za 2. světové války.

Sklářství

Tradice sklářství v Čechách sahá až do středověku. V našem regionu bylo rozšířeným zaměstnáním sekání a broušení skla. Před sto lety byla založena Státní odborná sklářská škola v nedalekém Železném Brodě, jež vzdělává odborníky pro sklářské obory dodnes. V současnosti se několik lomnických umělců věnuje výrobě převážně uměleckého skla.

Drátování

Dráteník putoval po venkově i městech a prodával drobné zboží z drátů, ale především prováděl opravy zemědělského nářadí a nabízel oplétání prasklých keramických hrnců, pekáčů či mís. Později letoval proděravělé plechové a smaltované hrnce, opravoval kotle. Velmi žádaným výrobkem byly pasti na myši, které se staly na více než sto let nejprodávanějším drátenickým zbožím. Vyráběl však i kuchyňské náčiní a další potřeby pro domácnost. V současné době technikou drátování vznikají oblíbené a vyhledávané dekorativní předměty a šperky.

Textilní výroba

Textilní průmysl má v našem městě dlouholetou tradici. Lomnice bývala před sto lety významným centrem textilní výroby v Podkrkonoší. Mezi významné lomnické podnikatele patřili Šlechtovi, Mastní, Sýkorovi, Crhovi, Halířovi, Svobodovi, Mizerovi. Od poloviny 19. století byly ve městě postupně budovány mechanické tkalcovny. Petr August Šlechta v roce 1808 založil nejstarší textilní firmu ve městě a nechal postavit sídlo firmy Hrubý dům (dnešní městské muzeum). Nejstarší mechanická tkalcovna byla vybudována Vincencem Mastným na Karlově a i dnes si mohou zájemci část bývalého továrního areálu prohlédnout.

Košíkářství

Výroba košíků a jiných předmětů z vrbového proutí je dosud živým řemeslem. Přestože výrobky z tohoto materiálu už dnes nevznikají v takovém množství jako např. v 19. a 20. století, jsou i dnes oblíbenými užitkovými a dekorativními doplňky venkovských i městských domácností, a zároveň patří k jedinečným ukázkám lidové a tradiční rukodělné výroby. Toto umění můžeme obdivovat na různých trzích, jarmarcích, sympoziích a workshopech. Ač k tomu může název svádět, nejedná se jen o výrobu košíků, ale o široký sortiment výrobků. Oblíbenými výrobními materiály jsou dále líska, dřevěné pásky z různých stromů, trávy, stébla obilí, bambus, pedig (ratan) ad.

Dřevařství

Od počátku lidstva bylo dřevo využíváno k mnoha účelům. K topení a ke stavbě obydlí, byly z něho vyráběny nástroje na lovení zvěře (oštěp...) nebo na obdělávání půdy (části pluhu, brány...), nábytek (truhla, skříň...), hospodářské nářadí (různé násady, chomout, hrábě, žebřík...) i nádoby (sud, mísa...), dopravní prostředky (kolo, trakař, žebřiňák, kočár...), sportovní vybavení (raketa, hokejka, lyže...) nebo umělecká díla (socha...) aj. Pracovali s ním tesaři, koláři, truhláři, bednáři ad.